Jaroslav Drobhlav

Jaroslav Drbohlav se narodil 13. ledna 1947 v Praze. K herectví měl blízko již od dětství. Už od prvních let svého života byl členem Dismanova dětského rozhlasového souboru a poté hrál divadlo v Domě pionýrů v Karlíně. Není proto divu, že odešel na DAMU, kterou roku 1969 absolvoval. První zkušenosti sbíral v libereckém Divadle F. X. Šaldy (1969 – 1974). Celé dva roky prodlel ve svobodném povolání, kdy př. hostoval jako Nikolaj v Tolstého „Vojně a míru“ na scéně Národního divadla v Praze (v Národním divadle hostoval také během studií na DAMU jako účastník sjezdu ve Wilderově „Jen o chlup“).

Závěrečnou dekádu svého života spojil s pražským Realistickým divadlem Zdeňka Nejedlého (1976 až 1983), z něhož musel odejít ze zdravotních důvodů. Drbohlav byl hercem čistě mladých a výrazných představitelů milovníků a mladých hrdinů. K postavě, zvláště komické, přistupoval svým vnitřním klidem, mimikou, vysokou postavou, atraktivním zjevem a výrazným hlasem. Zejména svým realistickým herectvím přispěl k úspěchu řady inscenací klasického a moderního světového i českého repertoáru. Uznání zažil jako výrazným interpret v inscenacích „Čas tvého života“, „Jak se vám líbí“, „Cesta Karla IV. do Francie a zpět“, „Namlouvání a ženění“ apod.

K filmové práci se dostal už jako osmiletý chlapec v malé epizodce staršího syna Vejvodové (Ludmila Píchová) v krátkém snímku Jiřího Papouška BUĎME PŘIPRAVENI (1955). O rok později byl synem Mirkem v Cikánově válečném a dětském snímku JURÁŠEK (1956). Po pětileté přestávce se zjevil na plátně jako dítě v KOUZELNÉM DNI (1960) Jana Valáška, kluk na svatbě v KRÁLICÍCH VE VYSOKÉ TRÁVĚ (1961) Václava Gajera, Tonda Kaláb ve Vorlíčkových KUŘATECH NA CESTÁCH (1962), malý Rudolf ve Skalského ČERNÉ DYNASTII (1962), Friedrichův (Václav Špidla) sluha ve SPANILÉ JÍZDĚ (1963) Oldřicha Daňka a chovanec Domova mládeže v Hanibalově ŠKOLE HŘÍŠNÍKŮ (1965).

K postavám mladých mužů, stejně jako jeho rovněž tragicky zesnulí souputníci a vrstevníci Petr Svojtka, Jiří Hrzán a Ivan Luťanský, přišel až po svém absolutoriu. Představil se jako mladý kočí (JSEM NEBE), Vašek (MY, ZTRACENÝ HOLKY), Míra (SMRT SI VYBÍRÁ), voják v pevnosti (DNY ZRADY), princův pobočník Vítek (TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU), recepční (JEZDEC FORMULE RISK), Pavel (OSUD JMÉNEM KAMILA), Mirek (DVACÁTÝ DEVÁTÝ), Honza (PROFESOŘI ZA ŠKOLOU), voják Lukáš (DVA MUŽI HLÁSÍ PŘÍCHOD), mladý dělník na Kladně (OSVOBOZENÍ PRAHY), Jiří (NOC KLAVÍRISTY), Čechura (BOTY PLNÉ VODY), příslušník VB (COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT), poručík Filipec (ČAS PRACUJE PRO VRAHA), učitel ruštiny (SETKÁNÍ V ČERVENCI), Rais (KLUCI Z BRONZU), taxikář Valentin (film Studia FAMU KDYŽ SE PROŘEZÁVAJÍ ZOUBKY) a Honza (TA CHVÍLE, TEN OKAMŽIK).

V roce 1983 byly natočeny dva snímky, které se nakonec staly zcela posledním hereckým vystoupením Jaroslava Drbohlava v českém filmu. Stal se pacholkem v historické životopisné kronice o českém „učiteli národů“ Otakara Vávry PUTOVÁNÍ JANA AMOSE (1983) a poté záletným vysokoškolským asistentem Michalem v komediálně laděné moralitě SAMOROST (1983) režiséra Otakara Fuky. Herecky se zapojil i do malých epizodních postav v amerických (OPERACE „DAYBREAK“), slovenských (Zdenek ve SNEHU POD NOHAMI) a sovětských (válečný BOJ O MOSKVU, ve kterém se, až několik měsíců po své smrti, zjevil jako sovětský důstojník na stříbrném plátně zcela naposledy) filmových produkcí.

Drbohlav stihl také pracovat pro rozhlas („Filosofská historie“ nebo „Tichý Don“), televizi (HODINKY ŠLI PĚŠINKAMI, KLÍČOVÁ ZÁLEŽITOST, OBRAZ, ROZHOVOR, VRTKÝ KRÁL, OTEVŘI OČI, STRÁNKY Z DENÍKU, ULOUPENÝ SMÍCH, CO JE PLATNO KÁZAT, O ZAKLETÉ PRINCEZNĚ, PASTÝŘSKÁ POHÁDKA, CESTA KARLA IV. DO FRANCIE A ZPĚT a rovněž české seriály 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, ARABELA a MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA) a dabing (např. prostitut ve francouzské VÁLCE POLICAJTŮ z roku 1979). V posledních letech omezovala tohoto umělce v tvůrčí práci těžká cukrovka, kvůli které byl v posledních chvílích svého života slepý. Jaroslav Drbohlav zemřel předčasně na selhání jater 28. dubna 1985 v Praze ve věku pouhých třiceti osmi let.